Po čem rostou svaly...

I se zlomenou nohou se dá vařit, to ne že ne :-) No, člověk u toho teda vypadá asi docela legračně, to určitě. Poprvé v životě jsem docenila miniaturní rozměry mé kuchyňky, vlastně jsem teď několikrát hříšně pomyslela na to, že by mohla být ještě tak o nějakých těch třicet čísel kratší, že by mi stačily snad i dva metry :-) Hrana desky kuchyňské linky se proměnila v madlo pro baletku (s tou sádrou sice tak nevypadám, ale základní postoj na jedné noze a balancování s tou druhou jsou výkonům tanečnic velmi podobné). Taky hozená hrudka másla neskončila hned tam, kde měla, tedy v hrnci s budoucí skvělou fazolovou polévkou, ale za sporákem. No, basketbal mi nikdy nešel, to musím ještě natrénovat, ale odtahování sporáku po kachlové podlaze zvládnu celkem dobře i s tou sádrovou dlahou na noze. Ale dost už popisu artisticko-komických výstupů chaplinovského ražení, jde se na recept!
Vařím teď především dle vlastní fantazie a z toho, co dům dá, tedy především z mých zásob různých těstovin, luštěnin a dalších dobrot. A tak vznikl vlatně i fazolovo-těstovinový salát s tuňákem. Je v něm dost bílkovin, které teď potřebuju, aby mi narostly svaly. Ty berle jsou fakt docela náročné! :-)

Fazolovo-těstovinový salát s tuňákem
Ingredience (4 porce): 250 g těstovin (fusilli), 100 g červených fazolí, 200 g cukrové kukuřice (z plechovky), 200 g cherry rajčátek, střední cibule, konzerva tuňáka, petrželka nebo pažitka, olivový olej, citron, pepř, sůl. Na dochucení: zakysaná smetana, parmezán (nebo jiný sýrdle chuti).
1. Fazole přes noc namočíme, pak uvaříme v osolené vodě do měkka a scedíme. Necháme vychladnout v misce, ve které budeme salát připravovat. Fazole nabydou a zdvojnásobí (minimálně) svou hmotnost.
2. Uvaříme těstoviny dle návodu, pozor, ať se nerozvaří. Scedíme a necháme také vychladnout a přidáme k fazolím.
3. Dále přidáme scezenou cukrovou kukuřici, na drobno nasekanou cibulku a petrželku (případně pažitku),  lehce vmícháme na čtvrtky pokrájená cherry rajčátka a maso z tuňáka. Osolíme, přidáme pepř, tři až čtyři lžíce olivového oleje a dle chuti i citronovou šťávu. Vše důkladně promícháme a necháme asi hodinku v chladu odležet.
4. Můžeme podávat posypané parmazánem (případně jiným sýrem dle chuti) a se lžící zakysané smetany.

Pozdravy z Arábie neboli Hummus není humus...

Ačkoli většině z nás nezní slovo hummus nijak lichotivě, skrývá se za ní celkem dobrá vegetariánská pomazánka, kterou lze mazat na chleba, případně pojídat s rozmanitými plackami či jiným pečivem. Slovo hummus bylo odvozeno z arabského ḥimmaṣ, což znamená cizrna. A právě cizrna - neboli římský hrách - je základem tohoto pokrmu. Bývá považována za nejlepší z luštěnin, protože obsahuje vysoké procento vápníku, hořčíku a i fosforu. Vápníku má třebas dvakrát víc než hrách a ovesné vločky. A protože příprava pomazánky není nikterak složitá, můžete se do ní hned pustit.

Hummus
Ingredience: 150 g suché cizrny, 4 stroužky česneku, 0,5 dcl olivového oleje, 1 citron, sůl, římský kmín drcený, 100 g sezamové pasty tahini. Pažitka.
1. Cizrnu propláchneme, vložíme do hrnce, zalijeme vodou a necháme nejlépe přes noc namočenou. Druhý den ji v téže vodě cca 1 hodinu vaříme, vodu mírně osolíme. Vaříme tak dlouho, až změkne jako máslo, poté ji scedíme a necháme vychladit - zvlášť cizrnu, zvlášť vývar.
2. Uvařenou cizrnu rozmixujeme v kuchyňském robotu společně s česnekem, olivovým olejem, citronem, římským kmínem a solí na jemnou pastu.
3. Nakonec přidáme sezamovou pastu tahini - tato přísada pokrm zvláční, spojí a dochutí.
4. Já jsem vmíchala ještě domácí pažitku (posekanou).
5. Hotovou pastu podávanou v miskách či namazanou na chlebech. Na závěr lze jemně zakápnout olivovým olejem.

Kouzlení s rebarborou

Rebarbora neboli reveň nám kdysi rostla na zahradě. Familiérně jsme té rostlině obrovských rozměrů přezdívali veselý loupuch a babička z ní každoročně připravovala kynutý koláč s drobenkou. Tu chuť si popravdě moc nevybavuji, ale horší než kyselý červený rybíz jen tak něco nebylo :-) Jednoho léta se ale rebarbora ztratila (myslím, že v tom měla prsty máma, které nechtěla, aby jí ta rostlina přerostla přes hlavu) a já na ni úplně zapomněla.  Na rebarboru... Nebo reveň? A teď jsem ji objevila po letech v obchodě. Krásné tuhé růžovočervené stonky. Neváhala jsem, hodila jsem tři na váhu, zaplatila 12 korun českých a těšila se, co z nich doma vykouzlím. Nechtěla jsem se vrhat do experimentů, a tak padla volba na koláč s drobenkou. Ne kynutý (na ten, na rozdíl od babičky, nemám nervy), ale takový celkem jednoduchý a rychlý a jogurtový a tedy i docela zdravý. Musím se přiznat, že jsem vůbec nečekala, že se v té mé troubě vyvede něco tak moc dobrého!
P. S. Co vlastně o rebarboře víte? Já teda toho tak moc nevěděla, jen že je tak trochu kouzelná, protože ze surového a relativně dost kyselého stavu se během pečení umí změnit na poměrně lahodnou náplň koláče. Ale více o ní  najdete třeba zde!
A tady je můj recept...
  
Rebarborový jogurtový koláč s drobenkou
Ingredience: Těsto: 2 velká vejce, kelímek bílého jogurtu, vanilkový cukr, 120 g cukru krupice, 250 g polohrubé mouky, prášek do pečiva, 150 g másla, nakrájeného na malé kousky, 3 výhony rebarbory (oloupejte ji a pokrájejte na centimetrové proužky). Na drobenku: 100 g másla, 100 g cukru krupice, 150 g hrubé mouky.
1. Troubu si předehřejte na 160 °C, vymažte plech velký 20 x 30 cm a vysypte ho hrubou moukou.
2. V míse si připravte drobenku: promíchejte zde cukr a mouku a přidejte máslo nakrájené na kousky. Prsty spojte směs tak, aby se dělaly hrudky, které nemusí být stejně velké. Uložte zatím do chladu, ideálně do ledničky.
3. V jiné míse si připravte těsto: metlou (lze i šlehačem) našlehejte vejce, žloutky, cukr a vanilkový cukr. Potom všlehejte jogurt tak, aby hmota zůstala hladká. Postupně vmíchejte mouku s práškem do pečiva. Hladké těsto rozetřete rovnoměrně na plech, pokryjte ho rovnoměrně rebarborou a zasypte drobenkou.
4. Pečte v troubě asi 30-40 minut. Zda je těsto hotové otestujte klasicky vpichem párátka nebo špejle do těsta (když se na nich těsto nedrží, je koláč hotový).